|
|
KRIZE STRANICKÝCH SYSTÉMŮ A ÚŘEDNICKÉ VLÁDY: Česká republika a Itálie
Seidel, Antonín ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent)
V období od devadesátých let dvacátého století až do současnosti několikrát posloužily jako řešení politických krizí v Česku a Itálii tzv. "úřednické vlády". Jedná se o institut přechodných kabinetů, kterým předsedá nestraník a i další členové těchto vlád nejsou členy politických stran (ne však nezbytně všichni). Právě tento rys je odlišuje od vlád "stranických". Práce se snaží identifikovat společné body a okolnosti, které vedou ke vzniku takových kabinetů, na příkladu dvou z hlediska institucionálního designu relativně blízkých parlamentních republik. Zaměřuje se především na stav politických stran, neboť právě jejich selhání vede k pádu předchozího kabinetu a zároveň k situaci, kdy není možné sestavit parlamentní většinu pro novou "stranickou" vládu. Pozornost je zároveň zaměřena na prezidenta republiky, který tváří v tvář oslabeným stranám vykonává v souladu s teorií "prezidentského akordeonu", popsanou Maurem Tebaldim, více "autonomním" způsobem své pravomoci, především pak pravomoc jmenování premiéra, čímž zásadním způsobem působí v prospěch vzniku "úřednického" kabinetu.
|
|
|
Proměna nezávislé zahraniční politiky: francouzská zahraniční politika ve válkách v Perském zálivu v letech 1990-91 a 2003
Filipová, Hana ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tématem předložené diplomové práce je analýza gaullistické zahraniční politiky, konkrétně víra Françoise Mitterranda i Jacquese Chiraca ve speciální postavení Francie ve světě. Tato hluboká víra obou prezidentů ve vedoucí roli Francie na mezinárodní scéně je dobře patrná na příkladu válek v Perském zálivu v roce 1990-91 a 2003 a vysvětluje velmi podobné chování jinak dvou zcela odlišných prezidentů a velmi podobný průběh obou konfliktů. Zároveň se bude tato práce také zabývat proměnou nezávislé zahraniční politiky, kterou v souvislosti s vírou ve výsadní postavení Francie ve světě ustanovil a prosazoval zakladatel Páté republiky - generál Charles de Gaulle. Snaha o vedení nezávislé francouzské politiky byla vlastní jak Françoisu Mitterrandovi, tak i Jacquesu Chiracovi. Avšak s příchodem geopolitického zemětřesení v letech 1989-1991, kdy zanikl bipolární svět a stávající mezinárodní řád se proměnil, jako by přestal pro Francii existovat prostor pro vedení nezávislé politiky. To ostatně potvrdila i první válka v Zálivu, ve které se Françoisu Mitterrandovi nepodařilo prosadit si svou vlastní nezávislou politiku a stal se součástí anti-irácké koalice v čele s USA. Odklon od nezávislé politiky potvrdily i zahraničněpolitické dopady této války, kdy se Francie začala přiklánět k multilaterálním...
|
|
|
Milosti v ústavním právu
Stejskal, Jakub ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Tato práce se zaměřuje na ústavní institut milosti, jak v jeho individuální, tak hromadné formě, přičemž největší pozornost je věnována právní úpravě v České republice. Práce je rozdělena do pěti částí. V první z nich je teoreticky přiblížen pojem milosti a jeho původ, jsou definovány jeho čtyři hlavní podoby, tedy abolice, agraciace, rehabilitace a amnestie, jakožto zvláštní forma milosti udělované hromadně. V této části je rovněž nastíněna právní úprava tohoto institutu ve vybraných státech. Dále jsou na tomto místě uvedeny hlavní důvody pro existenci tohoto institutu i do budoucna, stejně jako jsou uvedeny argumenty opačné. V druhé části je dále rozebrán vývoj tohoto institutu v českých právních dějinách, a to od první ústavy v moderním slova smyslu z roku 1848 do zániku České a Slovenské federativní republiky. Krom ustanovení ústav jsou přiblížena rovněž ustanovení prováděcích zákonů, stejně jako jsou uvedeny příklady individuálních milostí a amnestií, které hrály významnější dějinnou úlohu. Třetí část práce se věnuje současné právní úpravě v České republice, kdy je rozlišen režim čl. 62 a 63 Ústavy. Krom toho je blíže rozebrán vztah ústavní a zákonné úpravy. Zvláštní pozornost je pak na tomto místě věnována zatím poslední vyhlášené amnestii z roku 2013. V této části je pak rovněž shrnuta...
|
|
|
KRIZE STRANICKÝCH SYSTÉMŮ A ÚŘEDNICKÉ VLÁDY: Česká republika a Itálie
Seidel, Antonín ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent)
V období od devadesátých let dvacátého století až do současnosti několikrát posloužily jako řešení politických krizí v Česku a Itálii tzv. "úřednické vlády". Jedná se o institut přechodných kabinetů, kterým předsedá nestraník a i další členové těchto vlád nejsou členy politických stran (ne však nezbytně všichni). Právě tento rys je odlišuje od vlád "stranických". Práce se snaží identifikovat společné body a okolnosti, které vedou ke vzniku takových kabinetů, na příkladu dvou z hlediska institucionálního designu relativně blízkých parlamentních republik. Zaměřuje se především na stav politických stran, neboť právě jejich selhání vede k pádu předchozího kabinetu a zároveň k situaci, kdy není možné sestavit parlamentní většinu pro novou "stranickou" vládu. Pozornost je zároveň zaměřena na prezidenta republiky, který tváří v tvář oslabeným stranám vykonává v souladu s teorií "prezidentského akordeonu", popsanou Maurem Tebaldim, více "autonomním" způsobem své pravomoci, především pak pravomoc jmenování premiéra, čímž zásadním způsobem působí v prospěch vzniku "úřednického" kabinetu.
|
|
|
Instituty milosti a amnestie a jejich naplnění v rozhodnutích prezidentů České republiky
Hrušková, Šárka ; Janstová, Kateřina (vedoucí práce) ; Hřebejk, Jiří (oponent)
Předkládaná práce se věnuje institutům milosti a amnestie a jejich využití v České republice. Zaměřuje se zejména na jejich současnou domácí právní úpravu a její praktickou aplikaci konkrétními rozhodnutími prezidentů České republiky, přičemž se autorka snaží upozornit na výhody a nedostatky současné úpravy. Záměrem práce je poskytnout přehled o dané problematice a navrhnout možné změny současné právní úpravy. Práce je kromě úvodu a závěru rozdělena do pěti kapitol. První z nich poskytuje úvod do problematiky a charakterizuje institut milosti a amnestie a jejich tři formy. Jedná se o odpuštění nebo zmírnění trestů uložených soudy, zastavení trestních řízení a zahlazení odsouzení. Druhá kapitola se zabývá právní úpravou institutů milosti a amnestie. Nejdříve historií této úpravy a následně současnou právní úpravou v Ústavě České republiky a v dalších zákonech. Třetí kapitola se věnuje pouze institutu milosti. Zaměřuje se zejména na rozhodnutí prezidenta republiky o přenesení jeho pravomoci udělovat milost a na řízení o udělení milosti. V závěru této kapitoly je představena míra využití tohoto institutu Českými prezidenty. Čtvrtá kapitola popisuje institut amnestie a blíže představuje jednotlivá amnestijní rozhodnutí prezidentů České republiky. Poslední kapitola hodnotí současnou právní úpravu a navrhuje její...
|
host ::
RSS.